Nad tou samozřejmostí, se kterou je spojenectví tzv. velkých stran přijímáno, mě bere čert. A to už dlouho. Tvrdošíjně totiž odmítám vzít jako samozřejmost politickou deformaci, ktrou stvořili v roce 1998 dva největší novodobí čeští političtí tuneláři Václav Klaus a Miloš Zeman. Říkalo se tomu opoziční smlouva. Lídři ODS a ČSSD si tenkrát plácli a definivně tím ve jménu politického pragmatismu zdeformovali obsah pojmů pravice a levice.
Těžce vznikající novodobá česká demokracie dostala tehdy ránu do zad, která ji poznamenává dodnes. Byl totiž popřen základní systém demokratické společnosti - soupeření politických stan pravicového a levicového spektra. Pravice vládne, zpacká to, vystřídá ji levice. V příštím volebním obodobí se to zase prohodí. Pouze v krajním případě - a to je třeba do nekonečna opakovat, v krajním případě!, kdy není jiná možnost, mohou pravice a levice vládnout spolu. Ty krajní případy, dodejme, určují voliči, kteří vytvoří patovou situaci.
Přesněji - měli by určovat. V českém cachtáku totiž krajní situaci definují ODS a ČSSD. A krajní situací pro ně je, když se jaksi vyskytnou jiná prapodivná sdružení, která, světe div se, mají odlišné představy na to či ono. Spojenectví s nimi by znamenalo (ó, hrůza!) nekonečné debaty, smlouvání, přesvědčování, neřku-li, úsilí obhájit vlastní představy.
Takže taková možnost se většinou označí za rizikovou či křehkou, zavrhne se, a je konstatováno, že je nutné spojit oranžovou vodu s modrým olejem, protože zkrátka není jiná možnost.
U nás v Plzni je spojenectví ODS/ČSSD jednou z možností budoucí koalice na radnici. Je to nejhorší možná varianta, to je bezesporu. Pro město a jeho občany, dodávám. Pro obě tzv. velké strany asi nejlákavější. Výsledek voleb ale určil, že krajní případ, který by koalici ODS/ČSSD stvrdil, zdaleka nenastal.
Je to sice idealistické (možná naivní), ale přesto zkusím apelovat na plzeňskou ODS a ČSSD: Vykašlete se na velkou koalici. Připusťte, že jste soupeři v zájmu veřejnosti, nikoliv v zájmu svém. Tak holt jeden z vás bude v opozici. No a co? V příštích volbách si to prohodíte.
A ještě jedno doporučení: Zkuste se zabývat slůvkem zodpovědnost. Ale, proboha, zapomeňte na neblahé dědictví opoziční smlouvy. Případně nenaslouchejte těm, kteří ve jménu politického pragmatismu deformují demokracii.